Salcburský chrám

Salcburský chrám je impozantní stavba prozrazující typické znaky raného baroka. Návštěvníci nejprve obdivují nádhernou čelní fasádu z mramoru vytěženého z hory Untersberg. Z výšky na ně shlížejí 4 monumentální sochy: apoštolové Petr a Pavel s klíčem a mečem a oba zemští patroni Rupert a Virgil se sudem se solí a modelem chrámu. Dva erbovní znaky, umístěné ve štítu, připomínají arcibiskupy, kteří nechali chrám nově vystavět. Byli to Markus Sittikus a Paris Lodron. Chrámové náměstí s Mariánským sloupem má podobu a funkci atria. Každoročně vytváří kulisu tradiční divadelní hře Salcburského festivalu „Jedermann“ a oblíbenému adventnímu trhu.

K největším klenotům chrámu patří bronzová křtitelnice (1311) se lvem (1200), v níž byli pokřtěni Wolfgang Amadeus Mozart a Joseph Mohr, autor textu písně „Tichá noc, svatá noc“. Za zmínku stojí také překrásné hlavní varhany, skvostná chrámová vrata z bronzu, která jsou dílem sochařů Ewalda Mataré, Giacoma Manzú a Toniho Schneidera Manzella, a konečně také sedm zvonů. V chrámovém muzeu je možné obdivovat další umělecké poklady z historie chrámu staré 1300 let.

Historie vzniku a vývoje chrámu je těsně spjata s narůstající mocí knížecích arcibiskupů, duchovních vládců Salcburku. Mnohokrát zničen ohněm, pokaždé však opět obnoven. Vždy větší, mohutnější, honosnější, mocnější, stejně jako moc a bohatství salcburských knížecích arcibiskupů. Tři letopočty na mřížích vstupních bran do chrámu – 774, 1628 a 1959 – připomínají, že byl chrám třikrát vysvěcen.

První stavba v podobě románské baziliky vznikla za působení biskupa Virgila v roce 767 a byla zasvěcena Svatému Petru a Svatému Rupertu; druhý jmenovaný je patronem města a země. V roce 1167 se stala bazilika obětí plamenů. Deset let nato dal arcibiskup Konrad III. z Wittelsbachu vybudovat nový svatostánek, který byl krásnější a impozantnější než ten předešlý, a stal se tak nejvýznamnější románskou katedrálou na severní straně Alp. Zbytky zdiva obou těchto středověkých předchůdců si lze dnes prohlédnout v kryptě chrámu.

V roce 1598 opět propukl požár, který zničil převážnou část chrámu. Při jeho obnově si počínal knížecí arcibiskup Wolf Dietrich velmi bezohledně. Po jeho uvěznění a jeho následné smrti dokončil projekt rekonstrukce až jeho nástupce Markus Sittikus. Stavbou nového chrámu pověřil italského stavitele Santina Solariho, a tak vznikl první raně barokní chrám na severní straně Alp. Nový chrám pak byl v roce 1628, uprostřed vřavy třicetileté války slavnostně vysvěcen arcibiskupem Parisem Lodronem. V roce 1944 byla při jednom z náletů na Salcburk zničena kupole chrámu a část oltáře. Po několika letech stavebních prací byl chrám obnoven ve své bývalé kráse a v roce 1959 nově vysvěcen.
Cca 900 míst k sezení